Není dost peněz?
Kdo má peněz na rozdávání, nemusí se o tyto nijak zvlášť starat, nemusí si hlídat svoje výdaje a moc se zamýšlet nad tím, zda si má to či ono koupit anebo raději ne. Prostě si kdykoliv vezme potřebné peníze a pořídí si to, co potřebuje nebo chce. A je to.
Jenže chudý člověk je v docela jiné pozici. Ten už musí nad svými výdaji přemýšlet, musí rozumně zvažovat, zda si to, co se mu nabízí, pořídit má nebo ne. Protože by hravě mohl zabřednout do dluhů, ze kterých by se následně dostával třeba i jenom za cenu velkých obětí.
A ten, kdo nemá peníze skoro žádné, je na tom ještě hůř. Ten kolikrát nad svými výdaji ani přemýšlet nemusí, protože mu už i pouhý pohled do peněženky jasně dává najevo, že se nic platit a kupovat nebude. Že na to dotyčný zkrátka nemá. A to nejednou ani v případě, že by měl zájem o něco, co je k jeho životu vysloveně nezbytné.
Jenže je celá řada věcí, jež si člověk koupit musí, ať na to má nebo ne, že je řada služeb, které je třeba zaplatit, aby dotyčný vůbec mohl žít. A jak to zvládnout, když se za něco platit musí, ale není čím?
Pak přijde často vhod i půjčka. A ze všech půjček přijde nejvíce vhod 100% hypotéka.
Proč zrovna ta? Jak už mnozí z lidí v nesnázích vědí, je tato ideální volbou pro ty, kdo mají nemalé ekonomické problémy. V jejím případě se totiž nemusí složitě prokazovat to, co chudý jedinec nikdo prokázat nedokáže, a je to nahrazeno požadováním záruk, jaké i někdo ve vážných problémech často dát může. Zaručit se svojí nemovitostí je přece o poznání snazší než dokládat někde v bance, že má žadatel hodně velké příjmy, čisté registry dlužníků a jiné přednosti. A nějaké příjmy, ze kterých bude možno splácet, rovněž někdo chudý zpravidla nabídnout může.
A tak je vhodnější požádat si o tuto hypotéku, již lze navíc získat i rychle a za docela výhodných podmínek. Je to rozhodně lepší, než dlouho čekat na schválení náročné bankovní půjčky, u níž nakonec chuďas stejně neuspěje, nemyslíte?
